Od chvíle, kdy začal člověk obdělávat půdu, potřeboval k tomu nářadí, které mu práci usnadňovalo. A to nejen pro přípravu půdy, ale také pro sklizeň a její přesun do sídelního areálu. Doba laténská se vyznačuje významnou inovací používaných nástrojů, čímž bylo dosaženo vyššího efektu při pěstování plodin.
Díky většímu kontaktu s vyspělejším Středozemím začali masivně používat oradla s železnými radlicemi a krojidly, nálezy železných hrotů zase ukazují na používání bran. Známy jsou také různé motyky, rýče, srpy, kosy a spousta dalších. Nejefektivnějším vynálezem pro sklizeň byl žací stroj, který je zachycen na různých plastikách a malbách.
Nástroje pro obdělávání půdy
Radlice
Radlice byla známá již v pozdní době halštatské, kdy byla spíše úzká, masivní a špičatá, s otevřenou tulejí. Později v době laténské došlo k jejímu zdokonalení a byla spíše široká, plochá, s bočními laloky místo tuleje. Dle experimentálních rekonstrukcí byla pravděpodobně šikmo nasazená. Objevena byla i vzácná varianta s dlouhou otevřenou tulejí a trojúhelníkovitým listem.
Orba probíhala křížovým způsobem, tzn. že pole se zoralo jedním směrem a poté kolmo na první směr. Tím mělo být zaručeno dostatečné prokypření půdy a rozbití hrud.
Krojidlo
Pravděpodobně bylo používáno spíše ojediněle a rozšířeno bylo až v mladší době laténské. Nasazené před radlicí mělo usnadňovat orbu.
Otka
Svisle na holi nasazený nástroj s delší tulejí a vějířkovitým ostřím sloužící k odstraňování nalepené hlíny z radlice.
Brány
Dle archeologických nálezů se používaly už i železné brány, není ale vyloučené, že tuto funkci mohly zastávat spíše různé větve a osekané stromky, které byly běžným lidem dostupnější. Brány byly používány k povláčení půdy po zasetí.
Ruční nářadí
Políčka se obdělávala také ručně. Mezi tyto nástroje patří různé motyky, okované rýče, lopaty a kopáče. Ruční obdělávání půdy (pletí a okopávání) se předpokládá pouze na menších políčkách v blízkosti sídliště. Rýč a lopata mimo zemědělství sloužily také k jiným účelům, např. ve stavebnictví.
Nástroje pro sklizeň
Srpy a kosy
Srpy byly původním nástrojem pro sklizeň plodin, zatímco kosy jsou známé až od starší doby železné a k jejich významnému rozvoji došlo až v době laténské. Úroda byla sklízena převážně srpy, využití kos se předpokládá hlavně pro sečení luk na seno. Kosy i srpy byly železné.
Nožovité nástroje
K různým účelům sloužily speciální nožovité nástroje, např. nůž se srpovitě zahnutou krátkou čepelí na ořezávání letniny.
Žací stroj
Podobu žacího stroje známe z ikonografického vyobrazení. Jedná se o malý povoz, který byl umístěný před koněm/volem, který jej tlačil. V přední části byly umístěny železné kosy, které odsekávaly obilí a klasy padaly na plochu za nimi. Tento vynález značně urychlil práci, ale rozhodně se nejednalo o běžně používaný nástroj.
Uskladnění úrody
Sklizená úroda a seno se nemohlo nechat jen tak ležet, a bylo potřeba je nějak dopravit do sídliště a tam je uskladnit. K tomu mohly sloužit různé hrábě a vidle, které byly pravděpodobně celodřevěné. Pro převoz byly využívány povozy, které byly v této době hojně využívány. Nálezy součástí povozů jsou koncentrovány na sídlištích, v hrobech se v této době již nevyskytují. Pro uskladnění pak sloužily různé zásobnice, zásobní jámy, sýpky a seníky.
Zdroje:
Čižmářová, J. Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri 2004
Autorský kolektiv. Keltové: Čechy v 8. až 1. století před Kristem. Praha: Národní muzeum 2018, ISBN 978-80-7036-553-3
Venclová N. a kolektiv, Archeologie pravěkých Čech/7 Doba Laténská. Praha: Archeologický ústav AV ČR 2008, ISBN 978-80-86-124-80-3
Mírová, Z. Kůň v době bronzové a železné na Moravě. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2019, ISBN 978-80-88278-39-9